Bob Dylan / Ivo Fischer
1.
Míle a míle jsou cest, které znám,
jdou trávou i úbočím skal,
jdou cesty zpátky a jdou cesty tam
a já na všech s vámi stál.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou si třísnili šat?
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr, co začal právě vát.
2.
Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zásupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd,
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví co růží jež dál mohly kvést,
spí v hlíně těch práchnivejch cest.
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr, co začal právě vát.
3.
Dejte mi stéblo a já budu hnát,
i stéblo je záchranný pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás:
Proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát?
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr co začal právě vát.
