Ladislav Bezubka / Jiří Aplt
1.
Už se nad Berounkou pod Tetínem stmívá,
přišla chvíle, kdy si kovboj zateskní,
jeden z buřtů jen k jedné skývě zbývá,
což je poměr, dá se říci, groteskní.
Černá Margot jeho oči snivě hledá
a když ji chce kovboj chtivě obejmout,
tak se zčista jasna hustý porost zvedá,
kolty blesknou a pak povel: Ani hnout!
Johohó, johohó, johohó, johohó.
2.
Chceš-li živej tady zůstat s touhle živou,
ještě než ten rudej oheň dohoří,
tak sem naval buřty i s tou tvrdou skývou,
a když ne, tak naše kolty hovoří.
Kovboj vzdal se buřtů, když chtěl zůstat živý,
dal se totiž Margot, falešnicí, svést,
ztratil buřty, ztratil pohled Margot lživý
ježto odešla s tou bandou buřty péct.
Johohó, johohó, johohó, johohó.
